Temná věž

Tak a je to tady, jsme u konce příběhu. Tento díl na mě působil velice silně, bála jsem se chvíle, kdy knihu dočtu, protože už s Rolandem nebudu prožívat jeho dobrodružství. Myslím, že i konec dopadl tak jak měl, nebyl to takový ten konec, který vás naštve. Myslím, že až uplyne nějaký čas (delah), zase se do tohoto příběhu ponořím. Jinak závidím všem, kteří jsou s Rolandem teprve na začátku a putování si s ním užívají, protože není důležitý cíl, ale cesta.

Tak..a jsme na konci.
Ten pocit, že něco končí, zvlášť po takové době, kterou jsme spolu s Rolandem, Eddiem, Susannah a Ochem strávili na pouti za Temnou věží, je tísnivý a rozporuplný. Něco zapadne na své místo, uvědomění, že jsem došla na konec cesty, ale zároveň to někde zas udělá prázdnou díru, drásavý smutek, že už je konec. Ačkoli konec je někdy nový začátek, že? (aneb spiklenecký mrk mrk k těm, co dočetli poslední díl)
Bylo jasné, že se závěr neodejde bez obětí. A ač to bylo očekávané, i tak to bylo emotivní.
Ten starej ošklivec, beznohá černoška, mladej kluk a nejvíc roztomilý mluvící zvíře mi totiž přirostli k srdci. A dát sbohem přátelům je sakra těžké.
Co se týče konce, líbil se mi. Bála jsem se, jak sai King uchopí uzavření této předlouhé ságy, ale jsem spokojená.
Dala bych pět hvězd, když se nechám strhnout emocemi, ale dávám čtyři, protože i když je to poslední díl, měl nějaké své chybky. Ale každopádně tahle série si právoplatně získala místo v mém srdci a věřím, že se za svůj život ještě párkrát vydám na další cestu k Temné věži...
Říkám díky.
A nechť jsou tvé dny dlouhé a noci příjemné, sai Kingu a koukej nám tu vydržet ještě dlouho, ať mám co číst.

Letošní rok mohu směle označit jako rok Temné věže. Celý příběh jako celek mě nadchnul. A dokonce i Kingovo zapojení sebe sama do děje knih, bylo svým způsobem správně ujeté. Jak je ostatně autorovým dobrým zvykem. Sám King ale poznamenal, že příběh Temné věže je s jeho celoživotním dílem natolik úzce spjat, že bylo nevyhnutelné zapracovat do děje i sám sebe. A když jsme u toho, tak věřím, že Kingovi fanoušci, kteří mají od něj spoustu načteno, si Temnou věž užili mnohem více, protože narážek na jeho další díla, dokonce i samotné postavy, je zde přespříliš.
Rolandova odyssea byla napínavá, smutná, divoká a stála ho spousty obětí. Jsem rád, že nakonec dosáhl cíle. Ka je kolo a kolo se točí dál! Díky sai Kingu!

Začínat číst od konce je velká chyba.
O prázdninách asi všichni v našem městě dostali chuť, stejně jako já, na Kingovku.
Jediná volná kniha v polici byla Temná věž. Autor je zárukou dobré četby,tak jsem nezaváhala ale myslím že jsem měla. Přibližně do třetiny jsem se vůbec neorientovala v postavách a už vůbec ne v ději, už už jsem se začínala malinko chytat a tu se tam nečekaně objevil sám autor, to mě zmátlo a musela jsem přehodnotit podstatnou část toho, co jsem dosut přečetla.
Takže hodnotím jako samostatnou knihu.
Malinko mě mrzí že někdo píše příběh třicetčtyři let a pak stačí potkat někoho, kdo má tužku a gumu v ruce a je po všem. Čekala jsem mnohem větší boj o temnou věž.