Čekání na barbary

Velmi sugestivní alegorie na téma střetu Civilizace s Barbary a definování lidství, morálky a svědomí.
Vykresluje způsob, jakým režimy vytvářejí Nepřítele za branami jako nástroj k manipulaci se svými občany a jak krutost, násilí a ponížení nelikvidují a nedeformují jen objekt svého působení, ale především ty, kteří jej praktikují, umožňují, a ty, kteří mu přihlížejí.
Každá vláda / vládce - způsobem svého vládnutí formuje společnost, které vládne a strach je sice velmi mocná, ale dvojsečná zbraň.
Pokud se ve společnosti nepěstuje úcta k jiným bytostem, vytvoří se bezcitná společnost a můžeme zapřemýšlet o tom, jak se definuje Civilizace a jak nebo zda souvisí s lidstvím.
Místy mi kniha svým stylem připomínala Exupéryho Citadelu.

Jsem velmi zvědavá na filmové zpracování.

Do ne zas tak tlusté knihy vměstnal pan Coetzee hned několik zásadních témat - hlavně potřebu nedemokratických režimů vytvářet vnějšího i vnitřního nepřítele a častou slabost vyspělejších společností při střetu s barbary, nebo, řečeno kulantněji, s méně rozvinutými, ale životaschopnějšími společnostmi.
4,5*

EDIT: Po dvou týdnech na Čekání na barbary musím pořád myslet. Atmosféra tě knihy byla skvělá. Rozhodl jsem se, že zvýším hodnocení na
5*

Mnohovrstevnatý a nejednoznačný příběh, který asi neumím dobře popsat. Stojí za přečtení? Rozhodně. Je to čtení složité a náročné? Ano, rozhodně. Protože předkládá hodně otázek, na které se musí čtenář sám snažit hledat odpovědi. Dva týdny po přečtení mi zůstává v paměti zvláštní směs bezútěšné drsné krajiny, morálních dilemat ze spoluúčasti na autoritářském režimu a dusné atmosféry domnělého (nebo skutečného?) nebezpečí na periferní výspě nepojmenované říše.

Za mě teda velké zklamání, v knize se takřka kromě pár stránek nic neděje, hlavní protagonista se zabývá převážně svými osobními pocity. Nemasné, neslané, od autora další knihu číst nebudu, pardón.