Ďábel

Osmý díl, Ďábel, se předcházejícím částem v lecčems odlišuje, Bruen tu používá celkem dost metafor a celkový děj je... těžko popisovat, hrozně mě bavil ten fakt, že ač je knížka na první pohled děsně povrchní, skrývá toho v sobě mnohem mnohem víc. Ne, nečekejte nějaká filozofická poselství, na to je Bruen až moc inteligentní. Ale zkrátka děj, ze kterého si může vzít každý něco. Tedy v případě, když se dokáže naladit na autorovu, irskou, notu. Já mám sérii o Jacku Taylorovi konečně přečtenou komplet a musím říct, že v tomto žánru neznám nic lepšího. Ken Bruen je jak ten panák výborné whiskey, samozřejmě irské. Tak tedy sláinte.

Jack Taylor je prostě super a i když je další případ který řeší trochu z jiného soudku je to pořád skvělé čtení,udivuje mě kolik toho máme Češi a Irové společného.

Během několika málo dnů jsem na téma Démon přečetl dvě knihy. A zatímco Démonolog Andrewa Pypera bylo zklamání, Ďábel Kena Bruena se mi líbil moc.
Hlavně styl psaní - to je pecka. Humorem a tragikou mi to připomíná Trainspotting Irvina Welshe, strohým jednoduchým stylem zase Jiřího Kulhánka.
Je to má první Bruenovka, proto mě trochu mrzí, že jsem do série s Jackem Taylorem nastoupil až osmým dílem (jak jsem nyní zjistil).
Ale brzy to napravím.

Chvíli mi trvalo, než jsem si na Jacka Taylora zvykl, ale, sakra, tento čtvrtý pokus už mě definitivně přesvědčil. Celý styl psaní těchto příběhu je fantastický, čtivý, plný cynického humoru, Jack je prostě neskutečný týpek, kterému nejde nefandit. Sakra, byla jen otázka času, kdy se potká se samotným Ďáblem :)