Kalibánova válka

Tak dobře ten příběh začal, zombík si jen tak na pohodu, dává k snídani jednotku mariňáků a mě hned napadla otázka, proč jsem tak dlouho v knihovně přehlížel toto pokračování. Ale měl jsem si tento unáhlený závěr odpustit a nebyl bych pak tak zklamaný, protože to co následovalo, mě vůbec nepotěšilo. Po tomto vstupu se totiž příběh nerozběhne, ale nastává tu pravý opak, kdy prostor zabere mdlý a ukecaný text, ve kterém je vyloženě nouze o akčnější úseky a když k nim náhodou už dojde, tak tomu co se odehrálo ve vstupní sekvenci, toto nesahá ani po paty. Náznak něčeho lepšího se pak začne ukazovat až někde osmdesát stran před koncem, ale i to brzo končí a vyložený závěr si to opět jen tak vyklusává a tak vnadit na další díl, musel chudák až cliffhanger. Tento příběh, co tu byl dovyprávěn, měl potenciál jen tak na třetinový rozsah a do té monumentálnosti mu autoři pomohli vyloženě jen vatou, které bych byl rád příště ušetřen. ===40%

Nebudu zastírat jisté zklamání. Kalibán se podobně jako Leviatan dobře čte, ale nějak mi připadalo, že se poněkud vytratilo to napětí a tah prvního dílu. Možná je to tím, že Leviatan musel všechno budovat od začátku - celou situaci mezi jednotlivými mocnostmi, jejich záměry a protomolekulu - zatímco zde máme všechny karty už od začátku vyložené na stole a v hrubých obrysech už tušíme, jak se věci mají. Připadá mi, že i ty akční pasáže jsou nyní vzaty nějak stručněji než v Leviatanovi.
Ovšem nechápejte mě špatně - Kalibán není špatná kniha, to vůbec ne. Je to dobrá kniha, ale je 'jen' dobrá oproti vynikajícímu Leviatanovi.

Druhý díl Expanze je u mně o trochu slabší než ten první. Dobře se to čte, ale přijde mi to takové, konzumně jednoduché semi military sci-fi, ale to by ve trojce už nemuselo platit, protože prostoru na "přitvrzení" tam je spousta, takže pokračujeme...

Na rozdíl od prvního dílu kdy nás dějem provázely jenom postavy Holdena a Millera se v Kalibánově válce vypravěčské linky rozšíří na čtyři, zmizne Miller a přibyde Avasarala, Prax a Bobbie, tu mám rád jak zde v knize tak v seriálu, stejně jako Avasaralu, Prax mi přišel v knižní podobě dost ukňouranej a méně sympatický a nomber one je pro mně Amos tím jak se s ničím moc nemaže, jinak děj v druhém dílu už je odlišnější od seriálu více než v prvním a tak jsem zvědavý na další pokračování.