Československý syndrom
ruskýma očima
Poprvé vydáno celosvětově: 2014
Elvíra Filipovičová-Ptáková 
Všechny obaly
#1968
#90. léta 20. století
#česká literatura
#československo
#deníky
#kolektivizace
#komunismus
#liberecký kraj
#okupace
#pražské jaro
#rusko
(Zobrazit více 
)
#sovětský svaz
(Skrýt více 
)
O čem je kniha Československý syndrom?
Kniha se pokouší vystihnout složité a často velmi bolestné vztahy Rusů a Čechů - Rusů v Čechách a Čechů v Rusku - na pozadí historických událostí minulého století, které vztahy obou národů formovaly a poznamenaly. Autorka – sama Ruska – přináší žánrově pestrou knihu zahrnující vlastní deníkové zápisky od počátku padesátých let, vzpomínky pamětníků, črty, zápisky, vše bohatě doplněno fotografickými dokumenty. Na pozadí jednotlivých autentických událostí z osobního života obyčejných Rusů vyvstává obraz politicky složité doby. Pro českého čtenáře je kniha poutavým čtením zejména díky pohledu Rusů na vzájemné vztahy a zlomové historické události...Nejprve to byli příslušníci NKVD a „Smerše“, v podstatě zločinci obdaření mocí, kteří v pětačtyřicátém roce zákeřně vylákávali Rusy žijící v Praze (zejména z kruhů emigrantů, kteří se domnívali najít svoji novou budoucnost v meziválečném Československu), aby doplnili stavy nenasytného sovětského Gulagu. Po nich koncem čtyřicátých let přišli agitátoři, kteří využívali city lidí, jejich vztah k bývalé vlasti a posílali je sice nikoli přímo za ostnatý drát, ale prakticky do uzavřené zóny tehdejšího Sovětského svazu.
A konečně všeobecně známá „bratrská pomoc“ v roce 1968, kdy se obětí stává celý národ, Češi i Slováci, a kdy je obelháván národ vlastní – ruský. Tato politika dvojí tváře je pak líčena v kapitolách odehrávajících se za československé normalizace. Kniha s úspěchem vyšla v polovině roku 2013 v Rusku. (Založil/a: Barabura)
)
(Zobrazit ukázku )
Statistiky
Vydání
Kniha (1)
Komentáře
Kniha nebyla úplně tím, co jsem očekával. Ale příběhy byly zajímavé a zápisky z deníku měly něco do sebe, i když v jednu chvíli bylo poněkud “předobytkováno”. Ovšem autencita zápisků na mě zapůsobila. Závěrečná “hra” , ač je jasný její účel, mě naopak nebavila…
z autorské předmluvy:
"Leitmotivem celé knihy je přátelství mezi našimi národy, které je spojovalo a bude je nadále spojovat i přesto, že tyto upřímné vztahy byly v průběhu dějin vinou krátkozrakých politiků poznamenány hlubokými ranami. (...) Účelem knihy však není sypat sůl do starých ran, a už vůbec ne rozdmýchávat nepřátelství. Je však důležité, aby lidé v obou zemích mohli nahlédnout společnou minulost s časovým odstupem a díky tomu se naučili jeden druhého lépe chápat, milovat a odpouštět si."
V deníkových zápiscích (jedná se o záznamy z let 1953 - 1971) je dobře vidět, jak je autorčino přesvědčení (správnost komunismu a "budování socialismu") otřásáno v základech vlivem dějinných událostí.
"V roce 1961 jsme (...) odjeli na tři roky na celinu. Odjeli jsme tam z vlastní vůle a z vlastní hlouposti, doopravdy jsme věřili, že budujeme komunismus." (str. 212)
"Leitmotivem celé knihy je přátelství mezi našimi národy, které je spojovalo a bude je nadále spojovat i přesto, že tyto upřímné vztahy byly v průběhu dějin vinou krátkozrakých politiků poznamenány hlubokými ranami. (...) Účelem knihy však není sypat sůl do starých ran, a už vůbec ne rozdmýchávat nepřátelství. Je však důležité, aby lidé v obou zemích mohli nahlédnout společnou minulost s časovým odstupem a díky tomu se naučili jeden druhého lépe chápat, milovat a odpouštět si."
V deníkových zápiscích (jedná se o záznamy z let 1953 - 1971) je dobře vidět, jak je autorčino přesvědčení (správnost komunismu a "budování socialismu") otřásáno v základech vlivem dějinných událostí.
"V roce 1961 jsme (...) odjeli na tři roky na celinu. Odjeli jsme tam z vlastní vůle a z vlastní hlouposti, doopravdy jsme věřili, že budujeme komunismus." (str. 212)
