Křídla míří na Německo

O čem je kniha Křídla míří na Německo?

Druhý díl trilogie tentokrát podrobně dokumentuje aktivní bojovou činnost 311. bombardovací perutě v sestavě Bomber Command RAF. Formou volně na sebe navazujících kapitol přibližuje pro čtenáře život, úspěchy, ale také i těžké bojové ztráty jednotky v době od srpna 1940, kdy byla zformována, až do dubna 1942, kdy byla po těžkých ztrátách stažena z bojové činnosti. Knihu provází na bezmála 500 stranách na 400 fotografií a širší přílohová část, zahrnující sumární a jmenné seznamy, operační činnost perutě, údaje o výzbroji, organizaci ap.

V prvním případě od samého počátku její činnosti v roce 1940 až do dubna 1942, tj. za dobu jejího působení v řadách jednotek Velitelství bombardovacího letectva RAF - Bomber Command, kdy byla vyzbrojena dvoumotorovými letouny Vickers Wellington verzí B Mk.IA a Mk.IC.
Od 10. září 1940 do 25. dubna 1942, v době kdy byla 311.čs.bombardovací peruť součástí 3.operační skupiny Velitelství bombardovacího letectva RAF (No.3 Group, Bomber Command), vykonala během 152 operačních dní celkem 1029 bojových vzletů v čase 5.341 operačních hodin. Na jeden operační den tak připadá v průměru 6 až 7 nasazených letounů i jejich šestičlenných osádek. Jednotka bombardovala 77 různých cílů nepřítele (z nichž pak některé vícekrát) v Německu, Itálii a okupované Francii, Belgii i Nizozemsku, na které svrhla dohromady 1.310,3 tun leteckých pum, z toho 1.131,6 tun pum výbušných a 95.438 kusů (tj. zhruba 178,7 tun) pum zápalných.
Následkem nemalého bojového úsilí postihly naši jednotku značné ztráty, a to nejen v přímém boji. Z celkově nasazených asi 52 až 53 osádek (312 až 318 mužů) bylo zabito, zajato, nebo jinak ztraceno přibližně 22 osádek - přesně 128 mužů (94 mužů padlo nebo zůstalo nezvěstných, 34 bylo zajato), a dalších asi 5 osádek vyřazeno z bojové činnosti pro různá zranění. Bojové ztráty peruti tak dosáhly téměř 50%, ale celkové ztráty „třistajedenácté“, včetně neoperačních, byly ještě vyšší. Předepsaných dvě stě hodin operačního turnusu odlétalo z nasazených letců jen asi 12 osádek (cca 70 mužů).
Z přehledů materiálních ztrát pak vyplývá, že z celkového počtu 74 bojově nasazených dvoumotorových strojů typu Vickers Wellington verzí Mk.IA a Mk.IC, které se na uvedených akcích podílely různou měrou, bylo zcela ztraceno nebo zničeno 26 strojů, dalších 14 utrpělo těžká poškození a 33 strojů utrpělo poškození kvalifikovaná jako lehká (některý z nich však i vícekrát). Z uvedených údajů je patrné, že přes všechny výborné vlastnosti těchto letadel byla jejich životnost u peruti poměrně malá. Více než 20 bojových vzletů vykonalo ze 74 nasazených Wellingtonů jen pouhých 20 strojů, které jich ale samy uskutečnily 648, což představuje přibližně 63?? A právě tyto „šťastné“ letouny umožnily některým osádkám přežít a dokončit předepsaných 200 hodin bojových letů první „operační túry“. Letadla tohoto typu se tak stala určitým symbolem 311.čs.bombardovací peruti po dobu téměř tří let. Letouny Vickers Wellington zůstaly totiž v její výzbroji až do léta 1943, kdy již po více jak roční službě u Velitelství pobřežního letectva RAF - Coastal Command, byla naše jednotka přezbrojena na čtyřmotorové stroje americké výroby Consolidated B-24 Liberator GR Mk.V. (Založil/a: ryba443)