Urdu, parda, burka
pět let v Pakistánu
Všechny obaly
O čem je kniha Urdu, parda, burka?
"Pět let života v Pákistánu, setkání s realitou islámské společnosti i objevování zajímavých cestovatelských destinací podává autorka ve formě sugestivní, osobní výpovědi. Její vyprávění je exkurzem nejenom do každodennosti, běžných situací, ve kterých se odráží celé spektrum kulturních rozdílů, rámcuje ho i kontext historický a politický, přítomný zejména v narůstající hrozbě terorismu. Zvláštní pozornost věnuje autorka i reflexi radikálně odlišného postoje k ženám a jejich pozici v náboženské společnosti. Přes osobní zážitky i soustředěné mapování širších kulturních souvislostí se snaží hledat logiku a smysl genderového modelu, který vyvolává celosvětovou diskuzi. Kromě popisu dramatických událostí kolem zemětřesení v roce 2005 nebo bouřlivých reakcí na uveřejnění karikatur proroka Mohameda v dánském deníku Jyllands-Posten nabízí autorka i konfrontaci s domácím prostředím, přinášející svěžest pohledu odjinud." (zdroj anotace: knihy.abz.cz) (Založil/a: Ducii)
)
Statistiky
Vydání
Kniha (1)
Komentáře
Tak nevím - má-li to být cestopis, jak tvrdí zařazení v městské knihovně, tak je tam na můj vkus příliš mnoho odbíhání od tématu do jiných zemí a žádné ilustrační obrázky, když se mluví o nějakých místech (obrázkům je věnováno asi jen 9 stran). Mají-li to být memoáry, vzpomínky na pět let v Pákistánu, tak je tam zbytečně mnoho věcí okolo a málo osobních prožitků a vlastně to postrádá dějovou linii a příběh. Prostě taková patlanina, které vždy něco chybí. I z toho důvodu se mi do knihy nepodařilo pořádně začíst a příliš mne čtení nebavilo.
Ta "svěžest pohledu odjinud" zde znamená asi toto:
Autorka dle mého soudu CÍLENĚ vyhledává na arabském (chcete-li islámském) způsobu života pouze záporné stránky. Neoceňuje klady zdejšího rodinného modelu, nevšímá si krajiny, pohostinnosti místních obyvatel, ba ani nádherné arabské architektury. Neříkám, že její kritika není pravdivá, avšak k OBJEKTIVITĚ má tato kniha dle mého soudu nejdále ze všech knih, které jsem o těchto oblastech četla.
Autorka dle mého soudu CÍLENĚ vyhledává na arabském (chcete-li islámském) způsobu života pouze záporné stránky. Neoceňuje klady zdejšího rodinného modelu, nevšímá si krajiny, pohostinnosti místních obyvatel, ba ani nádherné arabské architektury. Neříkám, že její kritika není pravdivá, avšak k OBJEKTIVITĚ má tato kniha dle mého soudu nejdále ze všech knih, které jsem o těchto oblastech četla.
