Třikrát Sherlock Holmes

Soubor tří příběhů, jednoho indického a dvou amerických - i když je to vlastně stejně prášť jak uhoď, protože Holmes na vše přijde jen a pouze ve starém dobrém Londýně (až si někdy říkám jestli to není divné, že se všichni zločinci a mstitelé stahují zrovna tam). Všechny případy tak spojuje právě pomsta za minulost, a mě se nejvíce líbily ty ,,příběhy v příběhu", jak píše dollyk, aby i čtenář věděl, co k čemu vedlo. Ovšem já mám z tohohle výběru nejradši Znamení čtyř, a to i přesto, že se vlastně jedná o podpis. No není nebe bez mráčku

Studie v šarlatové – Ač první, tak podle mne nejlepší. Doyle zde nastavil parametry a limity dobré detektivky. A navíc mě nejvíc baví ty případy, kdy Sherlock všechno rozlouskne z náznaku a dopadený zločinec pak odvypráví svůj příběh, čímž potvrdí, co Holmes vydedukoval. Člověk si tak může cvičit i svou dedukci a není jen pasivním čtenářem. Tohle je prostě ten nejdůstojnější začátek, co mohl vůbec vzniknout. 98%
Podpis čtyř – Studie/Podpis Tahle novela není tak skvělá jako Studie v šarlatové, ale zato je o něco výpravnější a má zajímavé postavy. Příšerně mě iritoval Thadeus Sholto, jako kladná postava měl až moc vad od hypochondrie po citovou labilitu, která moc nekorespondovala s jeho smyslem pro čest, ale to bylo právě skvělé. Konec pokladu z Agry mě trochu zklamal, moc rád bych, aby i gentlemanské cítění Watsona bylo vystaveno větší zkoušce, ale nestalo se. Určitě to patří to horní poloviny mých oblíbených Holmesiád. 80%
Údolí strachu – Podle mého jedna z nejlepších věcí o Holmesovi od Doyla, rozhodně patří do první desítky. Vyšetřování se nese v duchu jiných příběhů. To co, mě nutí dát tomu více něž jiným původním příběhům, je druhá část. Doyle dokázal napsat příběh v příběhu. Taková kacířská myšlenka: druhá část je podle mě lepší než první. 95%