Tetička Julie a zneuznaný genius

MARIO VARGAS LLOSA patří mezi největší peruánské spisovatele a velký úspěch sklidily jeho knihy v zemích Latinské Ameriky a také ve Španělsku. Jedná se o vůbec prvního peruánského spisovatele, od kterého jsem četl knihu. Upřímně řečeno jsem vstoupil do neznámých vod a sám jsem nevěděl, jestli se mi kniha bude líbit, anebo budu mít problém se čtením. Hodnocení čtenářů na tuto knihu je velmi dobré, a tak jsem se pustil do této knihy. Knihu hodnotím na 80 %.

TETIČKA JULIE A ZNEUZNANÝ GÉNIUS je román, který má autobiografické prvky. Je to román o lásce s překážkami, ale také román o psaní. Román tvoří 2 dějové linie, které se střídají. První linie vypráví o autorovi jakožto studentu Univerzity svatého Marka, který má 18 let a naváže vztah se svou tetou JULIÍ, která má 32 let. Druhou linii tvoří fiktivní příběhy PEDRA CAMACHA. Musím říci, že se mi více líbila první linie vyprávějící o autorovi a jeho tetičce. Fiktivní příběhy byly také zajímavé, někdy hodně smutné a poutavě napsané, jindy však pro mě méně záživné a málo čtivé, ale každopádně převažovaly příběhy, které se mi líbily. V závěru každého příběhu pokládá autor otázky a my nevíme, jak příběh skončil. Postupně se postavy v jednotlivých příbězích propojí a nakonec zjistíme osudy postav z jednotlivých příběhů. V posledních příbězích mi to připadalo překombinované a pak jsem se v tom začal trochu ztrácet, ale určitě autor měl všechno promyšlené, aby to dávalo smysl. V tomto románu se nachází humor (situační komika, jazykové hříčky, parodie, společenská satira). V některých okamžicích jsem se od srdce zasmál, a to se stává u málokteré knihy.

V románu se dočteme o autorově práci v redakci rozhlasové společnosti v Limě, seznámíme se s jeho spolupracovníky a pochopitelně se členy jeho rodiny včetně jeho tetiček a strýčků. Zajímavá byla pro mě také informace, jaká panuje nevraživost mezi Peruánci a Argentinci a dočteme se spoustu dalších informací.

Po většinu času se kniha četla dobře, určitě román nebyl pro mě žádná nuda a docela mě autor příjemně překvapil zpracováním tohoto příběhu. Je vidět, že autor má rád Evropu, má rád evropské spisovatele a od studentských let bylo jeho snem stát se spisovatelem, bydlet v Paříži a procestovat evropská města, a to se mu nakonec podařilo. Určitě bych chtěl od autora ještě vyzkoušet knihu VYPRAVĚČ případně další knihy.

Autor o románu Tetička Julie a zneuznaný génius napsal: "Když jsem začal psát, měl jsem v úmyslu vyprávět příběh autora rozhlasových seriálů, založený na skutečné postavě muže, jehož jsem znal. Chtěl jsem vyprávět jeho příběh prostřednictvím malých parodií tohoto typu psaní... Ale během práce na románu jsem dostal strach, že píšu naprosto nerealistický příběh, umístěný ve fantastickém světě. Rozvinul jsem tedy původní nápad tak, že jsem k vymyšleným příběhům přimísil autobiografické sekvence."

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Lepší je lidi chápat, než je odsuzovat.

Zastřelení, to je okamžik. Je to lepší, než umírat pomalu hlady, zimou, osamělostí, steskem.

Člověk se má chovat ke kavalírům jako kavalír a k mizerům jako mizera. Na hrubý pytel hrubá záplata – vše ostatní je dělat vola.

… pamatujte si, že žádná náhoda nebo osud, jak se tomu říká, neexistuje. Je to pouze výmluva, kterou si lidé vymysleli, aby si nemuseli přiznat vlastní špatnost.

… drama může být zrovna tak složité a hluboké jako román, možná že ještě víc, protože je to živý útvar, na jehož konečném ztvárnění se podílejí jednak bytosti z masa a krve, jednak další druhy umění jako malířství a hudba.

V rámci přípravy na seminář jsem zatoulala i k této částečné autobiografii autora. Rozhlasové hry Pedra Camacha nastínily mnoho palčivých témat peruánské společnosti. Při hlubším zamyšlení zde nalezneme i další prvky typické pro Llosovu tvorbu jako přerod mladíka v muže (dále např. La ciudad y los perros), autorův komplikovaný vztah s otcem či čtvrť Miraflores. Styl psaní byl neotřelý a obě části se zajímavě prolínaly.

Bylo to trochu neobvyklé seznámení s držitelem Nobelovy ceny, čekal jsem něco...hlubokého..stylově možná asi márquézovského a přitom je to odlehčená vtipná komedie. Bylo to ale příjemné čtení a sáhnu po dalších jeho dílech.

Kniha jež je na první pohled lehkým a zábavným dílkem, avšak rafinovaně složená jakoby ze dvou linií kdy na přeskáčku čteme milostný příběh Vargáska (vypravěče - vycházející ovšem ze skutečného života autora) a posléze rozhlasových seriálů jeho kolegy z Panamerického rozhlasu Pedra Camacha jež více a více pletou jména, děje a činy dohromady až z toho vzniká vtipná směs mystifikace, hry se čtenářskou pozorností apod. Na druhý pohled pro mne z knihy byl cítit závan lehké nostalgie po naivitě ale plnosti prožitků autorova mládí, kritika médií a dokonce i hořkost nad životním osudem jedné z hlavních postav, bezcitnost a změně lidí plynutím času. Prostě llosa nabízí hodně pestrou a zábavnou škálu emocí. Jižní Amerika jako vyšitá!