Jeden den Ivana Děnisoviče

I přes kratší rozsah dokázal Solženicyn velmi detailně ilustrovat nejenom hrůzné podmínky sovětského pracovního tábora, ale vyjádřil zároveň i obdivuhodnou lidskou vůli žít a přežít, právě navzdory zcela nelidským podmínkám. Autorův popis je natolik sugestivní, že když čtete o seřazení vězňů v skoro třicetistupňovém mrazu, máte chuť drkotat zuby, zatímco u jmenování tenkého jídelníčku složeného z pár gramů chleba a ovesné kaše vám zaručeně začne kručet v břiše. A když mluví o odvaze a přátelství, cítí čtenář dotek skutečné člověčiny a vřelosti. Přirozené, nefalšované, silné.

Dost dobrá kniha, akorát mě osobně moc nebavila pasáž jak stavěli zeď, i když chápu, že to tam být muselo, protože to prostě patřilo do dne Ivana Děnisoviče. Jenom jsem si chvíli připadala jak v zednický učebnici. Kniha je psána s lehkostí a, jak tady mnozí poznamenali, klidem, jako kdyby vlastně ani o lágru nepsal. Dle mě tím chtěl naopak autor ukázat, jak až normálně museli brát lidi život v takových podmínkách, aby se z toho nezbláznili. Tímto stylem ještě zdůraznil rozdíl mezi těmi uvnitř a těmi venku. Jak "běžně" působí vše pro vězně a jak strašně nepředstavitelně neběžně to je pro čtenáře. Posledích pár vět, nemám slov. Úplně špatně se mi z toho udělalo.

Velmi čtivá krátká novela, která přibližuje průměrný den v Gulagu. Taky si neumím představit vydržet zde jen jeden jediný den, natož pak deset i více let... Hlavní asi bylo jít s proudem a nijak neprotestovat, tak se možná dalo vydržet.

Vyposlechnuto jako audiokniha.
Tohle je jedna z těch knih, kterou jsem si chtěla přečíst už od dob svého studia na gymnáziu. Nějak to na mne tehdy během hodin literatury zapůsobilo. Ale dostala jsem se k tomu až teď ve formě audioknihy, kterou skvěle namluvil Miloslav Mejzlík. Jeho přednes hodnotím velmi vysoko. Způsob, kterým to vyprávěl, mne do příběhu vtáhl raz dva a vlastně i díky němu jsem to v práci vyposlechla na dva zátahy. Příjemný hlas, skvělý přednes, dobře doplněný o zvukové předěly.
I po obsahové stránce to bylo dost zajímavé - a především teda dost smutné a drsné. Na jednom dni jednoho odsouzeného čtenář, resp. posluchač poznává tíživé události vězňů odsouzených do pracovního lágru. A přitom je to vyprávěné s takovou lehkostí, jako by se to snad ani v lágru neodehrávalo - jak už to tu naznačili jiní čtenáři.
Přiznávám - neumím říct, jak by na mne kniha zapůsobila, kdybych ji četla v papírové podobě. Ale ten poslech byl skutečně působivý a mně z toho příběhu vlastně bylo svým způsobem smutno, na jak hrozné věci si lidé žijící v těchto táborech museli zvyknout, aby vydrželi své tresty (mnohdy zbytečně přísné za naprosté maličkosti.
Za sebe určitě mohu doporučit.