Liliana

Tak jo, můžete si připravit kameny, protože za tohle moc sympatií nezískám, když vidím komentáře přede mnou. Omluvou mi budiž to, že jsem díky anotaci čekala úplně jiný příběh, než který jsem nakonec dostala. A to byl asi největší problém. Připravovala jsem se na těžké čtení, plné depresivních obrazů, silných emocí, možná s trochou romantiky. Prvních 30 stránek to tak i vypadalo, protože autorka začala vykreslovat životní příběh, který byste si za rámeček rozhodně nedali a s Lilianou si její úděl nevyměnili ani za nic. Jenže pak najednou cvak a z dramatu byla čistá romantika alá červená knihovna. Rytíř na bílém koni, červenání se, nějaké neshody, chemie pokročilého stupně, sex a samozřejmě láska až za hrob po cca 3 měsících. Všechna druhotná témata, kvůli kterým měla být knížka tak hrozně "silná", šla najednou na vedlejší kolej a ve stínu romantické linky se úplně ztratila. Stejně tak další postavy, které najednou působily, jako by byly jenom do počtu, protože bylo autorce asi samotné trapné psát jenom o hlavní dvojici. A ve světle toho všeho jsem jí pak už nebyla schopná těch pár dramatických pasáží věřit. Působily na mě nuceně, vykonstruovaně a jako by je tam chtěla násilím nacpat za každou cenu, aby příběhu dodala hloubku. Jenže já radši drama a emoce mezi řádky, které mají kolikrát větší sílu, než když je takhle naplno explicitně napíšete. Závěrečná akční scéna už pak působila vyloženě jako vynucený patos, stejně jako epilog z pohledu Mata. Nechápejte mě špatně - četlo se to dobře, čtení ve finále nelituju, ani v nejmenším nechci zlehčovat témata, které si autorka vybrala a popisovala a je fajn vidět, že polské spisovatelky zvládají i víc, než jenom 365 dní, ale na mě Liliana působila nejvíc jako trochu marná snaha o napodobeninu knížky "Námi to končí" od C.Hoover. Nehledě na to, že jsem čekala zkrátka něco jiného. Tak... a můžete házet.

Velmi dobře napsaný životní příběh jedné naivní ženy, která dostala šanci změnit svůj život. Takové pobavení, které vám proběhne kolem vás a zanechá zvláštní oder.

Ke knížce jsem se dlouho odhodlávala, protože o takových věcech se mi nečte dobře.
Autorka píše čtivě a stránky rychle ubíhaly pod rukama.
Lilka byla mladá a místy mi přišla dost hloupá a naivní nebo to bylo možná stylem psaní? Příběh se odehrával jako z pohádky, kde ji všichni zachraňovali. Silná byla v tom, že to vydržela, ale není to spíš slabost, že si to nechala líbit? Zcela jistě to Lilka neměla jednoduché, ale proč se proboha nevrátila k rodičům domů? Určitě by ji nevyhodily.
Oskárek se mi zdál jako normální dítě, spíš jeho chování odráželo situaci doma. Taková diagnóza se mi k němu nehodila.
Nakonec dávám čtyři hvězdy, protože některé části mě dostaly a určitě si přečtu další díly.

Sama sebe jsem docela překvapila tím, jak vysoko tuto knihu, nakonec hodnotím. Obrovským a vítaným překvapením, pro mě bylo primárně to, že se jedná o autorku polského původu, přeci jen, od polských autorů, tu zas tolik knih nevychází. Další věcí pak to, jak velice živě a čtivě, je kniha napsána.
Ne snad, že bych knize neměla co vytknout, možná, že vzhledem k výše zmíněnému, jsem však více tolerantní, než obvykle. I když vzhledem k tématu, kterým se kniha zabývá, je psána až přespříliš naivně a ve své podstatě na mě pak působila, jako poněkud drsnější pohádka pro velké holy, proč vlastně ne, pokud to funguje. A v tomto případě, to fungovalo skvěle. Knihu jsem přečetla za cca den, skutečně mě bavila, na výrazně slepá a nezajímavá místa jsem snad ani nenarazila a "happy end", pak byl očekávaným, ale milým uzavřením celého příběhu. Na další díly série se tak, už teď, moc těším.