Milena Slavická nás potřetí protáhla bídou a špínou ztráty dětské i lidské nevinnosti, kterou všichni musíme nutně přetavit ve zralost, (co si chuť nevinnosti umí ponechat) protože jinak nedosáhneme na věčnost?
"...přiřazuji svým vzpomínkám slova, obaluji je do strouhanky vět, abych je svému bližnímu nabídla v křupavém těstíčku, abych mu je nabídla jedlé a bez toho strašného rybího smradu. Vlastně nevím, proč moje vzpomínky tak páchnou rybinou."
Spojler?
Ušmudlané kulisy socialistické bídy v sobě skrývají nejhlubší ponížení a pošlapání krásy ženskosti, jakou si lze představit. Přesto autorka provede dívenku peklem vzpomínek tak, že nelze necítit odvahu k naději a odpuštění. Sobě i okolí.
Mistrovské psaní.
7/7
"...přiřazuji svým vzpomínkám slova, obaluji je do strouhanky vět, abych je svému bližnímu nabídla v křupavém těstíčku, abych mu je nabídla jedlé a bez toho strašného rybího smradu. Vlastně nevím, proč moje vzpomínky tak páchnou rybinou."
Spojler?
Ušmudlané kulisy socialistické bídy v sobě skrývají nejhlubší ponížení a pošlapání krásy ženskosti, jakou si lze představit. Přesto autorka provede dívenku peklem vzpomínek tak, že nelze necítit odvahu k naději a odpuštění. Sobě i okolí.
Mistrovské psaní.
7/7