Na vrchol žádné zkratky nevedou
Všechny obaly
#O čem je kniha Na vrchol žádné zkratky nevedou?
Osmnáct let se snažil Ed Viesturs dosáhnout na svatý grál alpinismu: stanout na vrcholu všech osmitisícových hor planety bez pomoci umělého kyslíku. Je to neobyčejně opatrný horolezec, který se neváhal otočit a sestoupit zpět sotva devadesát metrů pod vrcholem Mount Everestu.A nezastavil se ani před výzvou jménem Annapurna, před horou, která proslula tím, že si vyžádá za každé dva horolezce, které pustí na svůj vrchol, jeden život. „Dostat se na vrchol je možnost. Vrátit se zpátky dolů je povinnost.“ Ve světle své nezlomné filozofie líčí Ed osudově chybná rozhodnutí svých kolegů horolezců, několik případů, kdy sám jen se štěstím vyvázl, a také pár záchranných akcí, kterých se zúčastnil. A poprvé také detailně popisuje klíčovou roli, kterou sehrál při katastrofě na Everestu v roce 1996, proslavené Jonem Krakauerem v jeho knize Into Thin Air.
Na vrchol žádné zkratky nevedou je víc než jen celistvý popis jednoho z nejúžasnějších počinů současnosti; je to zároveň portrét statečného a rodině oddaného muže a vysvětlení motivace, která jej dohnala až k tomuto vrcholně nebezpečnému a velkolepému výkonu. V epilogu hovoří Viesturs o uběhnutí svého prvního newyorského maratonu a o své výpravě na jaře roku 2007 na kanadský Baffinův ostrov, kde studoval dopady globálního oteplování. (Založil/a: Nika_D)
)
Statistiky
Vydání
Kniha (1)
Komentáře
Pecka, moje jedna z nejoblíbenějších knížek! Srovnatelná, a možná i lepší, s "Peklo blízko nebe" od Jona Krakauera. Doporučuji všem knižním dobrodruhům :-)
Knihu jsem přečetla doslova jedním dechem a nejspíš jsem zajímavostmi z ní dlouho dráždila okolí. Ed je nesmírně sympatický, skromný člověk, který navzdory jeho adrenalinovému koníčku stojí pevně nohama na zemi, respektuje duši hor a mě osobně přiblížil nádheru toho “nekonečna”, ke kterému se nejspíš běžný smrtelník nedostane a jsem tak ráda, že díky jeho knize jsem byla horám zase o trochu blíž.
„Po svém prvním výstupu na Everest jsem se stále setkával s otázkou: „Proč? Proč to děláš? Co je na lezení tak skvělého?“ Je to věčná otázka, se kterou se potýká každý horolezec, ale jen pár jich to dokáže srozumitelně vysvětlit. Sám mám krátkou a dlouhou odpověď. Ta krátká zní: „Jestli máš potřebu se na to ptát, nikdy to nepochopíš.“ Při delší odpovědi se snažím nebýt tolik uštěpačný, protože koneckonců je to legitimní otázka: nelezec, který si prohlíží mou prezentaci, vidí vesměs utrpení, zimu, riziko, dokonce ztracené životy. Pak se snažím vysvětlit, že jsem od přírody silně zaměřený na cíl. Jsem schopen napřít veškeré úsilí jedním směrem a miluju překonávat sám sebe. Mám rád nelehké věci, s nimiž se nelze vypořádat příliš rychle. A hory tvoří parádní arénu, ve které můžete takovým výzvám čelit. K tomu všemu jim čelíte s hrstkou pečlivě vybraných přátel, se kterými sdílíte cíle, motivaci a pracovní etiku. Skvělý výstup je krásnou kombinací nesnází a intimity. Výzvy spočívají jak s náročnosti fyzické (tady se uplatní můj fanatický trénink). Tak psychické. Pokud vaše tělo chce, mysl ho může dohnat až k naprosto úžasným věcem. No a konečně vysokohorské lezení je jednoduše návykové. Kdykoliv se vrátím z hor, z Nepálu nebo Pákistánu, nikdy to netrvá dlouho a dostanu znovu chuť. Prostě to potřebuju zažívat znova a znova.“
Ed Viesturs má síce na svojom konte iba túto jednu knihu (aj to v spolupráci s Davidom Robertsom), ale nepochybne stojí za to. Stopercentne je to horolezec, ktorý síce išiel šťastiu naproti, ale nikdy nie bezhlavo a za každú cenu. Sympatický to človek….