Ježek v kleci

Tohle mě fakt nadzvedlo - a navíc se tohoto - ne, nebojím se to říci - faux pas! - dopustila žena!!! - totiž Magdalena Sodomková ve svém článku Tajemství strojopisu v magazínu LN, když napsala: ... s Foglarem, na jehož dobrodružných příbězích vyrostlo několik generací českých a slovenských mužů. ... !
- no nic, nebudu se v tom dál vrtat, je to bulšit - ale článek je velice zajímavý, nejraději bych ho sem opsala celý, abyste si taky užili... tak aspoň něco málo:
Jednou se student (Maurer) toulal po Ledeburských zahradách, přiléhajících k Pražskému hradu, a najednou tam zahlédl, jak spisovatel (Foglar) sedí s batůžkem na lavičce a píše.
"Zeptal jsem se ho, co tam dělá, a on že tam chodí takhle psát už třicet let. Co tam prý dělám já. Já jsem si do těch zahrad - býval tam klid, ani noha - chodíval malovat... Měli jsme takové společné vody," vzpomíná Maurer.
nebo
Když student přišel s magnetofonem k činžáku v Křišťanově ulici naposledy, psal se rok 1985. U zvonku visela cedulka: "Ráno před devátou a večer po osmnácté hodině už nemám možnost přijímat návštěvy čtenářů. Předem nesmluvené návštěvy neprodlužujte na dobu delší než deset minut, těžce narušují můj denní pracovní režim, který musím dodržet."

Knížečka rozhovorů mladého muže Pavla Maurera s pánem sice věkem už starým, ale svým srdcem věčně mladým -legendárním Jestřábem-Jaroslavem Foglarem dává s nevšedním citem nahlédnout do soukromí slavného spisovatele a jedinečného vůdce mladých hochů několika generací. Foglar je ve svých odpovědích upřimný a pravdivý, a i když má třeba i okamžiky určitých pochybností, stojí si za svým životem prožitým ve velké míře právě s mladými srdnatě a statečně.
V závěru posledního rozhovoru se Pavel Maurer Foglara ptá:
Co by jste chtěl čtenářům našich rozhovorů vzkázat?
a Foglar odpovídá:
,,Aby si vážili každého dne, každé hodiny, dokud jsou ve věku chlapců, nebo děvčat. Aby z něho předčasně neutíkali, i když mají třeba trable ve škole a doma je všelijak pérujou. Ten věk totiž trvá jen krátce a najednou zmizí jako pára nad jezerem. Není třeba spěchat. Pak totiž přijdou do normálního dospělého života, který je mnohdy krásný, ale i tvrdý, a v něm už zůstanou navždy."

Je až neuvěřitelné kolik upřímnosti, otevřenosti a kouzla osobnosti Jaroslava Foglara se v této malé knížce ukrývá. Třicet let od pořízení záznamu a patnáct let od Foglarova úmrtí nám Jestřáb opět promluvil do duše...

Velice jsem si jejich rozhovory užila. Foglarovy knihy pro mě znamenají hodně, na základce jsem jich přečetla opravdu hodně a velmi jsem si je užívala. :)