Buddenbrookovi

Klasický román Thomase Manna mne zaujal hned ve dvou rovinách - jak popisem historických událostí (vynikal především revoluční rok 1848 v Lübecku), tak sledováním osudů rodiny Buddenbrookových, která opravdu více než jasně spěla k postupné degeneraci. Sledujeme především osudy tří sourozenců - chytrého a podnikavého Tomáše, díky němuž se ještě rodinná firma jakž takž drží nad vodou, jeho hypochondrického bratra Kristiána a sestry Toni, která mi opravdu díky svým životním eskapádám nepřirostla k srdci. Osud rodiny se zpečetí posledním výhonkem, malým Hannem, který je až moc citlivý a naprosto nepřipravený čelit velkému světu a životu v něm.

Autor mohl mít mnoho příkladů o podobných rodinách, protože němečtí obchodníci, židovského původu, byli velcí, protože měli zázemí v rozvětvených rodinách, a příbuzné ve světě. To ale nevyličovalo podobné úpadky.

Citát z knihy, který mne zaujal:

Co je úspěch? Jakási tajná, nedefinovatelná síla, obezřetnost, pohotovost... vědomí, že vykonáváme na pohyby života kolem nás tlak prostě jen tím, že tu jsme... Víra, že život se poddává v náš prospěch. Štěstí a úspěch je v nás. Musíme je držet: pevně, důkladně. Jakmile v tomhle bodu něco začne povolovat, popouštět, umdlévat, všechno kolem nás se ihned osvobodí, vzpouzí, rebeluje, uniká našemu vlivu... Jedno se pak přidává k druhému, porážka jde za porážkou, a člověk je vyřízen. Poslední dny jsem si několikrát vzpomněl na jedno turecké přísloví, které jsem četl: "Když je dům hotov, přijde smrt." Ni, nemusí to být hned rovnou smrt, ale pokles, sestup... začátek konce...