Zpověď hochštaplera Felixe Krulla

Autor se nebál žádného námětu, který vyžadoval vniknutí do nejhlubší pocitů lidí, které chtěl zobrazit v zamýšleném ději.

Zpočátku jsem si myslel, že knihu nedočtu, poněvadž počáteční strany byly těžké na čtení, ale časem přešel autor k "standardnímu" stylu, který se dobře četl.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Vzdělání nenabýváme otupující robotou a dřinou, nýbrž je darem svobody a vnější zahálky; nedobýváme ho, vdechujeme ho; pracují pro ně skryté nástroje, tajná píle smyslů a ducha, která je v dokonalém souladu se zdánlivě úplným lenošením, usiluje každičkou hodinu o jeho statky a dalo by se snad i říci, že vyvolenému přichází ve spánku. Ovšem abychom se vzdělali, musíme být z tvárného materiálu. Nikdo se nezmocní ničeho, co v něm není od narození, a co je ti cizí, to nemůžeš požadovat. Kdo je utvořen z horšího těsta, vzdělání nenabude; kdo si je osvojil, nebyl nikdy neotesaně hrubý.

Krása je svobodný majetek srdce. Nemůže zabránit citu, který vzbuzuje, ani nemůže zakázat, aby se někdo pokusil ji zpodobnit.

Nemožnost přečíst si pokračování zamrzí. I přesto to byla zábavná exkurze několika městy západní Evropy a také několika srdcí krásných žen. Od psychologického románu, jak se uvádí na začátku anotace, jsem čekal něco jiného, snad poněkud komplikovanějšího, příběh však vynikal svou přímočarostí, která se dostavila po lehce zmatečném úvodu. Pak už nám Felix Krull ukazoval své umění mluvit a okouzlovat ženy pouhou přítomností. Vážně škoda, že Thomas Mann opustil svět, když vlastně teprve začínala velká cesta jeho hochštaplera. I tak má cenu si knihu přečíst, Thomas Mann mě snadno přesvědčil.