Růže života

V devátém díle své historické ságy líčí Merle další osudy mladého Ludvíka XIII. a francouzského království - vše očima Petra Emanuela ze Sioraku, věrného králova šlechtice, nově povýšeného do hraběcího stavu. Kromě služby králi se hlavní hrdina také věnuje zvelebování svého nově nabytého rodového území, a tak máme možnost se seznámit i s životem prostých lidí a drobné šlechty na francouzském středověkém venkově.
V průběhu románu dojde i na popis událostí, které zahájily třicetiletou válku - český boj proti habsburské snaze o ovládnutí Čech a jejich rekatolizaci. Zde se ovšem autor dopustil drobných chyb: českým králem nezvolili Ferdinanda roku 1617 němečtí kurfiřti, ale čeští stavové (možná je ale chyba v překladu francouzského originálu) a hrabě Thurn nebyl roku 1619 u Vídně rozprášen, ale musel upustit od obléhání Vídně, protože se mezitím zhoršila situace v Čechách (porážka Mansfelda u Záblatí).
Překlad (Jarmila Fialová a Marie Janů) již také není tak výborný, jako tomu bylo v prvních dílech ságy, kdy byl překladatelem Miroslav Drápal. Bylo v podstatě úplně upuštěno od dobového stylu jazyka a navíc se v překladu vyskytly různé nespisovné tvary či nářečné (moravské) výrazy.
Drobné historické nepřesnosti a méně kvalitní překlad však neznamená, že by se zhoršila kvalita Merleova vyprávění. Stále jde o velmi povedený román, kdy kromě přitažlivého a čtivého příběhu poznáváme i zajímavé historické období Francie. 70%

Dějiny Francie, za tohoto vyprávění, byly pestré samy od sebe, takže autor musel "jen" do děje začlenit svého hrdinu.

V pořadí devátý svazek rozsáhlé historické ságy Dědictví otců se odehrává na počátku vlády francouzského krále Ludvíka XIII. poté, co se s pomocí mladého vypravěče hraběte ze Sioraku a hrstky věrných zmocnil trůnu a poslal regentku Marii Medicejskou do exilu do Blois. Kromě státních záležitostí a problémů s jezuity musí mladý král vyřešit hlavně svou obtížnou manželskou situaci a zplodit s Annou Rakouskou, jež pro něho představuje nenáviděné Španělsko, potomka. Když Marie Medicejská uprchne za pomoci Epernona z exilu, vstupuje na scénu Richelieu, kterému v závěru románu osmnáctiletý Ludvík XIII. dovoluje vstoupit do královské rady.